Taková rada se může každému hodit pro velké množství různých situací. Ať už chcete zapůsobit na opačné pohlaví nebo získat při pohovoru skvělou práci, tyto rady vám zaručeně pomohou.
- Představujte si sami sebe jako rovnocenného tomu, kdo stojí před vámi. Pokud mluvíte s ředitelem velké společnosti, představte si, že jste také takovým ředitelem. Pokud jste zrovna potkali titulovaného inženýra, buďte na chvíli také jedním. Najděte a soustřeďte se na podobné věci mezi vámi a vaším posluchačem.
- Předcvičte si každou větu v mysli. Pokud budete „vařit z vody“ a jen tak vystřelíte nějakou polovětu, o které jste vůbec nepřemýšleli a bylo to to první, co vás napadlo, budete znít mnohem méně sebejistě. Před tím, než něco řeknete, vezměte si krátkou pauzu na promyšlení a představení si, co máte právě v plánu říct nahlas. Taková odmlka vás představí jako moudré a pozorné.
- Mluvte srozumitelně – z hrudi, ne z hrdla nebo přes nos. Když lidé znervózní, jejich hlas má tendenci zvýšit se, a tak zvuk vychází z hrdla nebo přes nos, což může i hlubokou modrou myšlenku proměnit v nesrozumitelné kňučení. Pokud se budete snažit přesunout vycházející hlas spíše k vaší hrudi, budete znít (a také se cítit) mnohem sebejistěji.
- Mluvte o 20 procent pomaleji, než se zdá být přirozené. Většina lidí také proměňuje svou nervozitu ve velmi rychlou řeč. Ale sebejistí lidé mluví trochu pomaleji, protože předpokládají, že budou jejich posluchači viset na každém jejich slovu a doopravdy je tak vnímat.
- Vyhněte se tzv. vycpávkovým slovům. Někteří lidé používají ve svém mluveném projevu až příliš mnoho slov, jak například „vlastně, prostě, jakože“, nebo také nezařaditelné citoslovce typu „ehm“ atd. Taková slova jsou často využívána v situaci, kdy člověk přemýšlí nad tím, co řekne, ale nechce, aby bylo nadměrné ticho. Ale jak při používání těchto verbálních prostředků vypadáte? Zdá se, že si nejste moc jisti sami sebou. A tak je lepší jednoduše udělat i uvnitř věty krátkou pauzu a raději si rozmyslet, co říct, než abyste zbaběle vycpávali čas neužitečnými slovy.
- Neformulujte tvrzení jako otázku. I nepatrné zvýšení hlasu po vyřknutí věty může změnit podstatu definitivního tvrzení na prosbu o schválení. Pokud vám nechybí sebejistota, říkáte věty, které stoprocentně potvrzují a odrážejí vaše znalosti a názory. Pokud máte otázku, zeptáte se na ni. Ale nemixujte otázky a tvrzení do jednoho.
Tak co myslíte? Bude z vás od teď sršet už jen sebejistota?
Zdroj: www.inc.com